Hlavní stránka > Planetky zblízka

Planetky zblízka

Banner -V současnosti dělíme tělesa, která krouží kolem Slunce, na planety, trpasličí planety, planetky a komety. Škatulkování je však ošidné a jen velice těžko hledáme jasnou dělící linii mezi těmito jednotlivými typy těles.

Pojem „planetka“ pochází z první poloviny 19. století, kdy bylo postupně objeveno větší množství menších těles obíhajících mezi Marsem a Jupiterem. Dnes je známo již více než tři čtvrtě miliónu planetek. Největší z nich – Ceres, s pořadovým číslem 1, objevená 1. ledna 1801, je v současnosti klasifikovaná jako trpasličí planeta. Planetky jsou vesměs drobná tělesa, jejichž úhrnná hmotnost tvoří pouhé 4% hmotnosti našeho Měsíce!

Pro nás, pozemšťany, jsou doslova životně důležité tzv. „blízkozemní planetky“. Právě jim se v poslední době věnuje největší pozornost a vědci se snaží detekovat pokud možno všechny větší blízkozemní planetky a najít mezi nimi těleso, které by se mohlo v dohledné budoucnosti srazit se Zemí. Tělesa o velikosti 1 km, nebo větší, mohou totiž na Zemi způsobit globální katastrofu. Celá skupina blízkozemních planetek obsahuje přibližně 17 500 známých těles a zřejmě nejnebezpečnější jsou planetky typu Apollo, kterých je známo asi 9 500. V současnosti však není známé žádné těleso, se kterým bychom se měli srazit během následujících 150 let.

Poslední z velkých katastrof nastala na Zemi 30. června 1908. Tunguský meteorit ale naštěstí vybuchl nad naprosto opuštěnou částí Sibiře. 15.února 2013 byla zaznamenána exploze meteoritu nad Čeljabinskem. Tlaková vlna výbuchu přibližně do vzdálenosti 100 km vyrazila okna a tak mnoho lidí skončilo v nemocnici, protože byli pořezáni sklem.

Podobně jako prstence planety Saturn, jsou i dráhy mnoha planetek formovány pomocí tzv. dráhové rezonance. Dokonce i oběžné dráhy největších planet Jupitera a Saturna jsou v rezonanci 2:5! Některé planetky zase oscilují v blízkosti tzv. Lagrangeových bodů planet, zejména Jupitera. Nazývají se Trojané. Dráhy planetek ve Sluneční soustavě jsou úplnou laboratoří nebeské mechaniky a představa, že obíhají po kruhových drahách kolem Slunce, podobně jako planety, je docela zcestná.

Je rovněž dobře možné, že i Saturnův měsíc Phoebe a obří Neptunův měsíc Triton jsou vzhledem ke svým retrográdním drahám zachycenými planetkami. Navíc, za Neptunem se nachází další tisíce tzv. „transneptunických těles“, která lze též považovat za planetky,“. Jedním z nich je i malinká planetka nazvaná Ultima Thule, těleso, kolem kterého prolétla počátkem letošního roku kosmická sonda New Horizons. Jedná se o slepenec svou těles s největším průměrem necelých 32 km, oběžnou dobou téměř 300 let, vzdálený od nás asi 6,5 světelné hodiny. Osvětlení od Slunce, v takto vzdálené výspě sluneční soustavy, je 1800x menší než na Zemi! Fotografování planetky Ultima Thule byl fantastický úspěch a snímky které tato sonda poslala, jsou absolutním klenotem.

 

Planetky zblízka

Prvními planetkami, které kdy navštívila nějaká kosmická sonda, byly však Gaspra a Ida. Bylo to již počátkem 90. let, během letu soudy Galileo k Jupiteru. Gaspra se jevila jako obrovský kámen notně otlučený dopady meteoritů, zatímco Ida skrývala navíc jedno tajemství – miniaturní měsíček Dactyl. Bylo tehdy velikým překvapením, že i tak malé těleso, jako je 50 km velká planetka může mít svého asi kilometrového průvodce!

Dalším mezníkem byla sonda NEAR Shoemaker. Jednalo se totiž o první zařízení, určené čistě pro výzkum planetek. Tato sonda nejprve proletěla kolem planetky Mathilde a potom zamířila ke svému hlavnímu cíli - planetce Eros. Po dramatickém přiblížení se nakonec se štěstím podařilo dostat sondu na oběžnou dráhu planetky, na které je úniková rychlost tak malá, že by ji dobrý sprinter překonal a odletěl do vesmíru. Na konci mise nakonec sonda na planetce měkce přistála a během sestupu pořídila první snímky planetky z bezprostřední blízkosti.

Mistrovský kousek ve výzkumu planetek znamenala americká sonda Dawn, která navštívila hned dvě velké planetky – Vesta a Ceres. Sonda Dawn byla jako první vybavena iontovým motorem, který tuto komplikovanou misi umožnil. Vesta i Ceres jsou nanejvýš zajímavá tělesa. Vesta je poměrně velmi odrazivé těleso, hustě poseté krátery, ale navíc obkrouženo podivnými rýhami, jejichž původ není zcela uspokojivě vysvětlen. Ceres zase obsahuje na svém povrchu mimo jiné i záhadné velice jasné oblasti, pokryté vykrystalizovanou bílou solí, která odráží světlo prakticky jako zrcátka!

Samostatnou kapitolu ve výzkumu planetek tvoří Japonsko. Zde zaměřili svůj výzkum naopak na ty úplně nejmenší planetky. Nejprve byla vyslána sonda Hayabusa na oběžnou dráhu miniaturní planetky Itokawa. Po neobyčejně dobrodružné anabázi se jí nakonec podařilo odebrat několik mikroskopických zrnek materiálu z planetky a dopravit je na Zemi. I když průběh této mise byl jednou obrovskou improvizací, skončila obrovským úspěchem. Povzbuzeno touto první misí, vyslalo Japonsko druhou sondu Hayabusa 2 k planetce Ryugu, jejíž výzkum probíhá právě v současnosti. Na povrchu Ryugu již bylo vysazeno několik „skákajících“ robotů a chystá se odběr vzorků.

Podobné ambice jako Japonsko mají v současnosti i Američané. V roce 2016 byla vypuštěna sonda OSIRIS-REx, jejímž cílem je planetka Bennu. Vzhled této planetky je prakticky totožný s planetkou Ryugu, avšak Bennu kříží dráhu Země a nelze zcela vyloučit, že ve vzdálené budoucnosti se může s naší planetou dokonce srazit.

Jmenovat bychom mohli i další mise, například sondy Stardust a Rossetta, které přestože měly jako hlavní cíle komety, přinesly zajímavé obrázky a údaje o planetkách Annefrank, Steins a Lutetia.

Přednáška prof. Miloslava Druckmüllera byla strhující a plná úchvatných obrázků. Jak veliký je rozdíl v zobrazování planetek před érou kosmických sond a nyní! Mnohé planetky již byly fotografovány z bezprostřední blízkosti a k vidění byly dokonce i obrázky s takovým rozlišením, jako kdybychom na planetce sami klečeli…

Planetky jsou sice v porovnání s planetami velice malá tělesa, ale přesto se jedná o tělesa nesmírně zajímavá.

 

Rezervačky

O značném zájmu návštěvníků svědčilo i velké množství rezervací míst v přednáškovém sále. S jejich přípravou pomohli i členové našeho astroklubu Gemini.

 

Přednáška

Návštěvníci se během přednášky dozvěděli mnoho zajímavostí z historie objevování planetek i současného stavu našich znalostí a při pohledu na fantastické fotografie z kosmických sond, okomentované poutavým výkladem prof. Druckmüllera, se doslova tajil dech.

 

Diskuse

Po přednášce následovala diskuse, kde prof. RNDr. Miloslav Druckmüller, CSc. zodpověděl i otázky týkající se zákulisí a technického vybavení kosmických sond.

 

Planetky - koláž

Některé planetky zblízka…

 
{"prihlaseny":0,"jazyk":"1","povinne":"Povinn\u00e1 polo\u017eka","neopravnen":"Nem\u00e1te opr\u00e1vn\u011bn\u00ed k proveden\u00ed po\u017eadovan\u00e9 operace. Ov\u011b\u0159te jestli je va\u0161e p\u0159ihl\u00e1\u0161en\u00ed st\u00e1le aktivn\u00ed a sv\u00e1 p\u0159\u00edstupov\u00e1 pr\u00e1va.","ok":"OK","storno":"","ano":"Ano","ne":"Ne"}
http://www.hvezdarnapv.cz/
http://www.hvezdarnapv.cz/planetky-zblizka
Během minut dojde k vašemu automatickému odhlášení ze systému. Potřebujete více času?
Z důvodu dlouho trvající nečinnosti jste byl automaticky odhlášen ze systému