Noční obloha

Zvířetníkové souhvězdí Blíženců upoutá na obloze dvojicí výrazných hvězd – Castora a Polluxe. Část tohoto souhvězdí je k vidění na pozadí stříbřité řeky Mléčné dráhy. Bájesloví praví, že Castor a Pollux byli nejen nerozluční bratři, ale také vynikající sportovci. První by dnes byl dozajista vynikajícím zápasníkem, druhý by nezanikl mezi lukostřelci a také jízda na koni mu nebyla cizí. Bratři jsou rovněž ochránci námořníků. Jak k tomu došlo? Při jedné z plaveb argonautů do Kolchidy zuřila strašná mořská bouře.

V tomto seriálu jsme dospěli k souhvězdí, které bylo před 5 000 lety velmi důležité. Tehdy totiž průchod Slunce tímto souhvězdím signalizoval začátek jara neboli tzv. jarní bod se tehdy nacházel právě v tomto souhvězdí. Protože však planeta Země vykonává celou řadu pohybů, stačil se jarní bod dodnes „přestěhovat“ hluboko do souhvězdí Ryb. Zobrazení tohoto zvířetníkového souhvězdí nacházejí archeologové i na těch nejstarších nálezech. Z celého zvířete se však nachází na obloze jenom jeho hlava a plece. Přibližme si důvod. A tentokráte jím bude žena.

V tomto seriálu jsme dospěli k souhvězdí, které bylo ve starém Řecku prvním souhvězdím zvířetníku, neboť se v něm tehdy nacházel tzv. jarní bod neboli místo do něhož se Slunce promítá o jarní rovnodennosti. Protože planeta Země vykonává celou řadu pohybů, včetně precesního ( jednou za 25 725 roků – tzv. platonský rok - zemská osa opíše v prostoru plášť dvojkužele s vrcholem ve středu zeměkoule ), stačil se jarní bod dodnes „přestěhovat“ hluboko do souhvězdí Ryb, které se souhvězdím Berana sousedí a Slunce samozřejmě ve své cestě pokračuje dále.

V tomto seriálu jsme se již zmiňovali o stohlavém (každá hlava jiná – lidská, dračí, psí, které bylo možné navíc průběžně zaměňovat) a vše ničícím netvoru Tyfonovi a fintách, které nasazovali před ním prchající bohové. Ze stejného důvodu unikající bohyně Afrodita a její syn Héros však byli úspěšnější než Pan, kterému se jeho kouzelnické umění vydařilo nanejvýše zpoloviny - viz už probírané souhvězdí Kozoroha. Po skoku střemhlav do řeky Eufratu se v ní proměnili a to dokonale ve dvě nenápadné ryby.

Nejstarší klínový záznam tradičních dvanácti zvířetníkových souhvězdí, které dodnes užíváme, pochází z pátého století před naším letopočtem. Ovšem základ nejstarších souhvězdí určitě vznikl už ve třetím tisíciletí před naším letopočtem v Mezopotámii. Heliakické východy či západy těchto skupin totiž pomáhaly určovat čas a současně sloužily jako značky na nebesích při sledování Slunce, Měsíce a nejjasnějších planet. Souhvězdí Vodnáře znali Babyloňané i staří Egypťané.

Už jste se někdy na neznámém místě a osamoceni báli? Podlehli jste tak říkajíc panice? Pak vězte, že za to mohl Pan, který byl v Řecku bohem hlubokých hvozdů, pastýřů i polí. Na jedné straně pohodář, požitkář i muzikant (hrával dokonce na píšťalu nymfám do tance), na druhé straně však dokázal svým zjevem lidem nahnat děs a hrůzu. Jak ke své zvláštní podobě přišel? Když tak jednou s ostatními bohy zase hodoval, přesněji řečeno popíjel, kde se vzala tu se vzala nepřátelská, stohlavá obluda Tyfon.

Minule jsme si na této stránce popsali souhvězdí Štíra a vysvětlili si příčinu jeho výskytu na hvězdné obloze. Přímo na srdce Štíra míří na obloze lukem a šípem bájný střelec – kentaur jménem Krotos - tvor se čtyřma nohama, napůl člověk, napůl kůň. Je to ten kentaur, který byl dle antické báje prvním lukostřelcem vůbec a za tento vynález byl poctěn zařazením na hvězdnou oblohu jako Střelec. Toto nádherné zvířetníkové souhvězdí lze u nás pozorovat o letních večerech. K jeho spatření je však třeba dobrý výhled k jižnímu horizontu, neboť nevystupuje nijak vysoko nad obzor.

Za zvířetníková souhvězdí považujeme tu skupinu z 88 souhvězdí do nichž se v průběhu roku promítá Slunce v pravé poledne. Slunce postupuje na obloze ze souhvězdí do sou-hvězdí po dráze zvané ekliptika. Máme-li být přesní, pak je třeba uvést, že ekliptika ale ve skutečnosti neprochází jen těmi obvykle citovanými dvanácti nýbrž třinácti souhvězdími. Tím třináctým je Hadonoš ( Ophiuchus, symbolizovaný v řecké mytologii bohem lékařství Aeskulapem ), ve kterém je Slunce dokonce delší úsek ekliptiky než v sousedním Štíru. Přesto souhvězdí Hadonoše ke zvířetníkovým souhvězdím neřadíme.