Hlavní stránka > Srdečné setkání s kosmonautem

Srdečné setkání s kosmonautem

Banner - Oldřich Pelčák

V pátek 2. března 2018 uplynulo již 40 let od chvíle, kdy do vesmíru odstartovala kosmická loď Sojuz 28 a na její palubě sovětský kosmonaut Alexej Gubarev spolu s Vladimírem Remkem, prvním kosmonautem, který byl z jiné země než ze SSSR, nebo z USA. Co všechno předcházelo tomuto historickému letu nám pověděl člověk, který u toho také byl a který absolvoval celý kosmonautický výcvik – naše pilotní legenda a kosmonaut plk. Ing. Oldřich Pelčák, v.v.

Přednáška Oldřicha Pelčáka

Přednáška se zaslouženě těšila velikému zájmu a ke slovu přišla i přenosná skládací sedadla.

Být 2. března 1978 na kosmodromu Bajkonur a zažít start nosné rakety, je podle Oldřicha Pelčáka něco ohromného. Vše se v tu chvíli chvěje a během 10 minut je kabina s kosmonauty vynesena do výšky 350 km. Co všechno tomu ale předcházelo z pohledu kosmonauta? Musíme se posunout v čase ještě o kousek dále do minulosti. Píše se rok 1976 a komise vedená kosmonautem Vasilijem Lazarevem vybírá z původních 80 kandidátů čtveřici z Československa a dále potom čtveřice z Polska a NDR, kteří následně odcestovali do Hvězdného městečka. V Sovětském svazu byly potom z těchto čtveřic vybrány dvojice, které zahájili vlastní kosmonautický výcvik. Pro Oldřicha Pelčáka a Vladimíra Remka se v té době sešlo několik příznivých okolností. Právě když se zahajoval program Interkosmos, ukončili vojenskou leteckou akademii, byli zdraví, správně vysocí a měli také potřebnou dávku štěstí. I když cesta do vesmíru není snadná, podle Oldřicha Pelčáka by výcvik i let do vesmíru určitě zvládli i někteří další kandidáti. V akademii Monino se v rámci výcviku oba naši budoucí kosmonauté, spolu s kolegy z Polska a NDR učili orientaci na hvězdné obloze, protože v případě nouze je nutné řídit kosmickou loď ručně a orientovat se podle hvězd. Všichni měli k dispozici fotoaparáty Haselblad, se kterými se fotilo vše na zemi a později také ve vesmíru. V zimě trénovali fyzičku na běžkách, celoročně na posilovacím zařízení „Spartak“ a vědomosti na učebnách u tabule s křídou. Jeden měsíc absolvovali také všichni tréning na letounu MIG 21 sparka (s dvojím řízením) na letišti Čkalovskaja, kde nacvičovali vedení reportáže za letu, což se zpočátku ukázalo jako docela velký problém. Seznamovali se s kamerou s úzkopásmovými filtry a s filmovým formátem 70 mm. Také se prováděl nácvik nouzového přistání kamkoliv na povrchu Zeměkoule, tedy i do oceánu. S tím souvisel nácvik sundávání skafandrů v pozici skrčence. Oldřich Pelčák nám rovněž prozradil, jak kosmonauté předchází problémům s překrvením horní části těla při pobytu ve stavu beztíže. Tělo si musí již na Zemi postupně navyknout na překrvení hlavy a využívá se k tomu vakuových kalhot. Aby se stoprocentně předešlo chybám pramenícím z lidského faktoru, je v kosmické lodi zakázáno cokoliv provádět jen po paměti. Práce probíhá tak, že se nahlas předčítají a přesně daným postupem vykonávají instrukce napsané v manuálech a v itineráři. Některé manévry jsou totiž nevratné, a pokud by se provedly špatně, mohly by být fatální. Všichni budoucí kosmonauté navštívili raketový výrobní závod, aby se seznámili s kompletní raketovou technikou a hodně se trénovalo na simulátoru kosmické lodě, kterému do dokonalosti chyběl jen stav beztíže. Vše bylo tehdy řízeno analogově pomocí děrných štítků.

Existuje tradice, že než se odletí z výcvikového střediska Monino na kosmodrom Bajkonur, pokládají všichni kosmonauté květiny na Rudém náměstí za mauzoleem, u hrobu Jurije Gagarina.

Čtyři dny před startem se na kosmodromu Bajkonur naši kosmonauté dozvěděli, kdo z dvojice poletí. Zatímco u Poláků, nebo Němců bylo prý již od začátku jasné, kdo je kosmonaut a kdo náhradník, v případě československé dvojice tomu tak nebylo. Definitivní rozhodnutí přišlo tehdy až těsně před startem z Prahy. A tím šťastným se stal Vladimír Remek. Oldřich Pelčák se svým velitelem Nikolajem Rukavišnikovem zůstali v roli náhradníků. Oldřich Pelčák nám také popsal velice zajímavý životní příběh svého velitele.

Nikolaj Nikolajevič Rukavišnikov, hrdina Sovětského svazu, byl člověk, který se prý nikdy nesmál. Jen, když už prý opravdu nebylo zbytí, se jen tak maličko pousmál… Po ukončení inženýrsko-fyzikálního institutu v Moskvě, dostal umístěnku na atomovou elektrárnu. A jednou v noci během služby s jedním kolegou zjistili, že štěpná reakce neprobíhá tak, jak by měla. Navíc nereagovalo ovládání reaktoru, takže jim nezbylo, než provést hrdinský čin, projít přes všechny olověné zábrany a za cenu silného ozáření přerušit štěpnou reakci v ručním režimu. Strana a vláda nám to nezapomene, říkali si. Tenkrát se tak uvažovalo a lidé byli ochotní třeba i zemřít. Dostali takovou smrtelnou dávku ozáření, že přišli o vlasy, rozpadaly se jim krvinky a lékařské konzilium po týdnu zjistilo, že nic nepomáhá. V okamžiku úplného zoufalství, když už nebylo co ztratit, zkusili prý ještě recept babky kořenářky – budete pít hodně kozího mléka! A stal se zázrak. Vlasy už jim prý sice nikdy úplně nedorostly, ale krvinky se přestaly rozpadat… Po této příhodě s reaktorem přešel Nikolaj Rukavišnikov do konstrukční kanceláře Sergeje Koroljova a nakonec se stal, jako jeden z prvních civilistů kosmonautem, který se do vesmíru podíval celkem třikrát…

Po přistání následovala pro Vladimíra Remka a Oldřicha Pelčáka spousta tiskových konferencí, besed a různých akcí. Až do září absolvovali spoustu setkání, ale v září se Oldřich Pelčák rozhodl, vrátit se na plno k létání, k činnosti, která ho bavila vždycky nejvíc a která se mu stala životním osudem. Další životní kapitola by se dala nazvat „Oldřich a letadlo“. Oldřich Pelčák létal snad se vším, co u nás létalo, ať už jako vojenský pilot, nebo jako zkušební pilot výzkumného ústavu leteckého v Kbelích u Prahy.

Oldřich Pelčák je výjimečná osobnost, velice sdílný a přátelský člověk s velikými životními zkušenostmi. S mnoha kosmonauty z různých zemí se zná samozřejmě osobně a své příběhy dokáže podat s šarmem, zaujetím a vtipem sobě vlastním.  Bylo nám velikou ctí uvítat jej u nás na hvězdárně a jsme velice rádi, že od nás přijal láhev vína „Blatnický roháč“. Toto lahodné a chutiplné víno, z produkce mistra vinaře spanilé jízdy Ebicyklu, leteckého inženýra a nadšeného fanouška kosmonautiky, Jiřího Cába z Blatnice pod Svatým Antonínkem, již totiž ochutnali také jiní astronauté s vazbami na naši zemi: James Lovell, Eugen Cernan, John Blaha, Andrew Feustel a Harrison Schmitt. Od 5. dubna 2018 můžeme tedy k tomuto seznamu připojit i jméno dalšího kosmonauta – Oldřicha Pelčáka.

Oldřich Pelčák

Oldřich Pelčák na prostějovské hvězdárně.

 

Autogramiáda

Po přednášce následovala diskuse a po ní autogramiáda.

 

Odkazy na zajímavé výstavy o kosmonautice, o kterých se Oldřich Pelčák během své přednášky zmínil a které probíhají, nebo budou probíhat v nejbližší budoucnosti v Brně:

Technické muzeum Brno - "40. výročí letu Vladimíra Remka do kosmu":

http://www.technicalmuseum.cz/media/tiskove-zpravy-2018/40-vyroci-letu-vladimira-remka-do-kosmu-tz/ ,

Výstaviště Brno - "Světová výstava kosmonautiky":

https://www.cosmosdiscovery.cz/ .

 
{"prihlaseny":0,"jazyk":"1","povinne":"Povinn\u00e1 polo\u017eka","neopravnen":"Nem\u00e1te opr\u00e1vn\u011bn\u00ed k proveden\u00ed po\u017eadovan\u00e9 operace. Ov\u011b\u0159te jestli je va\u0161e p\u0159ihl\u00e1\u0161en\u00ed st\u00e1le aktivn\u00ed a sv\u00e1 p\u0159\u00edstupov\u00e1 pr\u00e1va.","ok":"OK","storno":"","ano":"Ano","ne":"Ne"}
http://www.hvezdarnapv.cz/
http://www.hvezdarnapv.cz/srdecne-setkani-s-kosmonautem
Během minut dojde k vašemu automatickému odhlášení ze systému. Potřebujete více času?
Z důvodu dlouho trvající nečinnosti jste byl automaticky odhlášen ze systému