Hlavní stránka > Vše, co jsme věděli o Měsíci, je jinak

Vše, co jsme věděli o Měsíci, je jinak

Banner -

Náš Měsíc je pátým největším měsícem ve Sluneční soustavě a jediným velkým měsícem u terestrických planet. Z povrchu planet se jeví nejjasnějším ze všech měsíců ve Sluneční soustavě. Každý pozemšťan jej důvěrně zná, vždyť se jedná o jediný „kus pevné země na nebi“. Přesto je pro vědce Měsíc stále plný otazníků a to včetně takových základních věcí, jako je jeho vznik a vývoj.

Mgr. Pavel Gabzdyl se začal o Měsíc zajímat v roce 1985. Tehdy spousta informací pocházela především z misí Apollo a z pozemských pozorování. I když od 70. let již nemáme k dispozici horniny přímo dovezené z Měsíce, máme k dispozici měsíční meteority nalezené na Zemi, jejichž hmotnost je dnes v úhrnu asi polovina hmotnosti všech vzorků hornin dovezených z Měsíce, v rámci misí Apollo a Luna. A také máme k dispozici data z nových kosmických sond i citlivějších metod zkoumání měsíčních hornin. To vše vede k novým poznatkům a s tím se mění i vědecký náhled na našeho nejbližšího kosmického souseda.

Po roce 1976 vyprchal mezi politiky zájem o Měsíc a k tomuto tělesu se v následujících mnoha letech nevydaly nejen žádné kosmické lodě, ale dokonce ani žádné kosmické sondy! Teprve v roce 1994 se k Měsíci podívala americká sonda Clementine a i když se jednalo pouze o upravenou vojenskou sondu připravenou narychlo, znamenala ohromný průlom. Jednalo se totiž o zařízení s mnohem pokročilejšími technologiemi, než nabízela 60. a 70. léta. V roce 1998 se k Měsici vydala sonda Lunar Prospector, která však nebyla mediálně příliš známá, protože se jednalo o čistě vědecké zařízení bez kamer pořizujících hezké obrázky. V roce 2007 vypustilo Japonsko svoji sondu Kaguya, která byla vybavena vysoce kvalitní zobrazovací technikou a nabídka fantastické záběry měsíčního povrchu. Také Indie prokázala vysokou úroveň svého kosmického výzkumu a vypustila v roce 2008 k Měsíci sondu Chandrayaan, která na povrchu Měsíce prokázala vodu. V nepatrných koncentracích je dokonce voda přítomna na celém povrchu Měsíce! V první dekádě 21. století vyhlásil americký prezident George Busch program návratu lidí na Měsíc do roku 2018. Přestože světová hospodářská krize tento ambiciózní projekt zhatila, jedna věc se přeci jen podařila zrealizovat. Sonda Lunar Reconnaissaince Orbiter (LRO) se dostala na oběžnou dráhu Měsíce v roce 2009. Je stále aktivní a poskytuje bezprecedentní mapy celého povrchu Měsíce s rozlišením 0,5 metru, které jsou velice bohatou studnicí vědeckých dat. Prakticky již od té doby nemá smysl vědecky zkoumat povrch Měsíce ze Země. Měsíc zmapovala již mnohokrát při různých úhlech osvětlení od Slunce a tak vznikají i velice krásné a zajímavé 3D obrazy měsíčního povrchu. Zatím posledním významným příspěvkem k vědeckému zkoumání Měsíce je dvojice měsíčních družic GRAIL, které byly vypuštěny v roce 2011 a které slouží k mapování podpovrchových struktur Měsíce. Sondy obíhají Měsíc asi 200 km od sebe a dokáží měřit svoji vzájemnou vzdálenost s přesností tloušťky lidského vlasu!

Data zejména z těchto kosmických sond se stala jednou z hlavních platforem pro moderní vědecký výzkum Měsíce. Samozřejmě vedle měsíčních hornin jsou dalšími vodítky pro odpověď na otázku vzniku a vývoje Měsíce sklon rotační osy Země a oběžné dráhy Měsíce vůči rovině ekliptiky.

Měsíc je zcela ochuzen o těkavé látky, což znamená, že při svém vzniku musel projít intenzivním ohnivým křtem. Průměrná hustota Měsíce je mnohem menší než hustota Země a měsíční horniny mají v porovnání se Zemí téměř stejné izotopické složení. Poměry izotopů prozrazují, že Měsíc i Země vznikly velice blízko sebe, ve stejné pozici ve Sluneční soustavě. Měsíc má také poměrově mnohem méně železa.

Srážková teorie vzniku Měsíce

V 70. letech přišly na sobě nezávisle hned dva vědecké týmy s myšlenkou, že Měsíc vznikl jako výsledek ohromné srážky. Podle této teorie se kdysi naše mladá Země prakticky tečně srazila s tělesem označovaným jako Theia (mytologická matka Měsíce), které velikostí odpovídalo přibližně Marsu. Theia během této apokalypsy zcela zanikla. Povrch Země byl kompletně rozdrcen a roztaven do hloubky asi 200 km, což v podstatě znamenalo geologický restart naší planety. V okolí Země vznikl ohnivý prstenec, ze kterého se během asi 10 000 let zformoval náš Měsíc. Srážková teorie vysvětlila i sklon rotační osy Země. Díky tomu, že Měsíc ještě stále máme, stabilizuje v prostoru rotační osu naší planety. Vytváří tak vhodné a stabilní podmínky pro život. V průběhu 80. a 90. let se tato srážková teorie propracovávala, vše do sebe skvěle zapadalo jako skládačka velikého puzzle a kolem roku 2000 se považovala za prokázanou. V roce 2001 byl publikován graf rozložení izotopického složení měsíčního materiálu a meteoritů z planety Mars a planetky Vesta v porovnání s izotopickými poměry pozemských hornin:

Izotopy kyslíku

Podle tohoto grafu jsou poměry izotopů z Měsíce a ze Země prakticky stejné a potvrzují klasickou srážkovou teorii.

Nicméně když byly vzorky z Měsíce v roce 2010 znovu proměřeny mnohem přesnějšími metodami na californské univerzitě, byly zjištěny nové skutečnosti, díky kterým vžitá klasická srážková teorie padla! Po roce 2010 tím pádem začaly vznikat různé modifikované srážkové teorie vzniku Měsíce, které předpokládaly různě veliké impaktory s různou rotací dopadající s různou rychlostí, ale žádná z nich nevycházela úplně přesně. Vyluštění této hádanky přinesla mladá studentka Raluca Rufu z Weizmannova Institutu v Izraeli, která navrhla a propočítala zcela nové, neotřelé a nečekané řešení.

 

Vznik Měsíce

Zemi v minulosti nezasáhla jen jediná obří protoplaneta Theia, ale hned několik menších těles. Po první srážce se vytvořil ohnivý prsten a z něj předchůdce dnešního Měsíce, který se postupně vzdaloval, potom dopadlo další těleso, opět vznikl ohnivý prstenec a z něj další malý satelit, který se spojil s již existujícím a tak znovu a dále až vzniklo postupným narůstáním těleso velikosti dnešního Měsíce. Země mohla mít v minulosti hned několik menších měsíců! Tato teorie také velmi dobře vysvětluje dokonalé promíchání materiálu, které dnes na Měsíci pozorujeme. Nejlepší na této teorii je však skutečnost, že je jednoduchá a nepředpokládá žádné speciální výchozí podmínky. Menších planetek bylo v rané Sluneční soustavě určitě hodně. A jak to bylo s ostatními velkými měsíci u obřích plynných planet? Ty se vytvořily z prachoplynových disků, které existovaly při formování těchto planet, tedy úplně jinak, než vykresluje scénář vzniku Měsíce u naší planety.

A je zde ještě jedna věc, která planetární geology v minulosti v souvislosti s naším Měsícem velmi trápila a na kterou teorie postupných srážek zřejmě dokáže podat odpověď. Když v roce 1959 nasnímala sovětská kosmická sonda Luna 3 poprvé odvrácenou stranu Měsíce, ukázalo se, že na ní téměř neexistují hladké rovné plochy - měsíční moře. Později se ukázalo, že příčinou je rozdílná tloušťka měsíční kůry na přivrácené a odvrácené straně Měsíce, jenže proč je tloušťka měsíční kůry na odvrácené straně větší? Odpověď přinesla dvojice sond GRAIL a Pavel Gabzdyl nazval tuto teorii „teorií velkého příplesku“. Když byl náš Měsíc již téměř hotový, existovalo ještě jedno velké těleso, které se pohybovalo kolem Země po velmi podobné dráze. Obě tělesa se nakonec spojila relativně pomalou srážkou cca 2km/s. Při takovémto splynutí těles nedochází k vypaření celého impaktoru a ke vzniku obřího kráteru. Dopadnuvší těleso se roztavilo a v podstatě rozprostřelo po polovině povrchu Měsíce. Po vychladnutí pak zde narostla měsíční kůra na několik desítek kilometrů, takže zde nedošlo k pozdějším výlevům horniny z nitra Měsíce a vzniku měsíčních moří. Hádankou však zůstává, proč je dnes Měsíc natočen k Zemi tak, že silnější kůra je právě na odvrácené straně. Že by náhoda?

 

Měsíční kůra

Rozložení tloušťky měsíční kůry podle měření sond GRAIL. Červeně je znázorněna zesílená kůra na odvrácené straně Měsíce. Velká modrá oblast je impaktní pánev Jižní pól - Aitken, která vznikla až následně. Jedná se o největší „kráter“ ve Sluneční soustavě.

Výzkum Měsíce ukazuje, že Měsíc je neobyčejně zajímavé těleso. Skýtá možnosti, o kterých se nám dříve nesnilo. Možná se stane zdrojem některých vzácných surovin, jako například titanu, možná se stane rájem pro radioastronomy, nebo odrazovým můstkem ke kosmickým letům k mnohem vzdálenějším světům. Měsíc není mrtvé těleso, ale stále si uchovává mnohá tajemství. Je mnohem zajímavějším tělesem, než jsme si dříve mysleli.

 

Přednáška Pavla Gabzdyla

Přednáška Mgr. Pavla Gabzdyla byla neobyčejně zajímavá.

 

Pozorování Měsíce

Po ukončení přednášky se mohli zájemci pokochat pohledem na našeho kosmického souseda.

 

Mgr. Pavel Gabzdyl

Ve své přednášce nám také Mgr. Pavel Gabzdyl vyložil, proč se Měsíc jeví lidem u obzoru větší a jak malinký se doopravdy jeví na obloze pro snímání fotoaparáty. Na prostějovské hvězdárně měl Pavel Gabzdyl Měsíc v hrsti.

 
{"prihlaseny":0,"jazyk":"1","povinne":"Povinn\u00e1 polo\u017eka","neopravnen":"Nem\u00e1te opr\u00e1vn\u011bn\u00ed k proveden\u00ed po\u017eadovan\u00e9 operace. Ov\u011b\u0159te jestli je va\u0161e p\u0159ihl\u00e1\u0161en\u00ed st\u00e1le aktivn\u00ed a sv\u00e1 p\u0159\u00edstupov\u00e1 pr\u00e1va.","ok":"OK","storno":"","ano":"Ano","ne":"Ne"}
http://www.hvezdarnapv.cz/
http://www.hvezdarnapv.cz/vse-co-jsme-vedeli-o-mesici-je-jinak
Během minut dojde k vašemu automatickému odhlášení ze systému. Potřebujete více času?
Z důvodu dlouho trvající nečinnosti jste byl automaticky odhlášen ze systému