Hlavní stránka > Archiv článků > AstroArt, aneb cesta za klenotem zimního hvězdného nebe

AstroArt, aneb cesta za klenotem zimního hvězdného nebe

Ve hvězdách můžete najít velmi složitou matematiku, kterou zvládne jenom pár lidí na světě, ale současně je pohled do vesmíru krásný a dostupný pro každého, kdo se jen tak dívá. Obzvláště působivé jsou pohledy do nebe, nebo do okuláru dalekohledu z míst, která jsou jen málo zasažená světelným znečištěním.

Pokud byste se však pokusili, zachytit krásy astronomických objektů na trvalo digitálním fotoaparátem, brzy zjistíte, že situace není zdaleka tak jednoduchá, jak by se za první pohled mohlo zdát. Pomineme-li Slunce, Měsíc a planety, ze vzdálených kosmických objektů přichází zpravidla proklatě málo světla a tak se jednoduše neobejdete bez speciálního vybavení, umu a hromady trpělivosti.

Své by o tom mohl vyprávět náš spolupracovník Martin Tylšar, který se začal astrofotografii věnovat přibližně před rokem a jehož fotografie zajímavých astronomických objektů se často objevují na našich internetových stránkách. Z jeho fotografií je dobře vidět, jak se výsledky jeho práce v průběhu času zlepšují. Současně rostou i jeho nároky na sebe sama a to s čím by byl spokojený na počátku své cesty, by dnes v jeho očích určitě neobstálo. Klíčovým okamžikem v jeho astrofotografické kariéře bylo setkání se skupinou vynikajících prostějovských astrofotografů - Mgr. Petrem Hrůzou, ing. Pavlem Valentou a panem Alešem Dostálem, kteří jej jednak podpořili cennými radami a také mu zapůjčili část svého kvalitního „astrohardwaru“, bez kterého se dobrá astrofotka jednoduše udělat nedá. Navíc mu nabídli pomoc při zpracování astronomických snímků, čímž vznikl základ spolupráce, která trvá dodnes a jejímž výsledkem je například níže uvedená fotografie Velké mlhoviny v Orionu (M42).

Jak tedy takováto astrofotografie vzniká?

Základem jsou kvalitní „surová“ data. Pořízení takových dat je otázka minimálně na několik jasných nocí, nelze počítat s tím, že se práce dokončí za pár chvil, jako ve dne. K fotografování byl v našem případě použit dalekohled SKY-WARCHER NEWTON 200/1000 na masivní montáži EQ-6. Dalekohled byl vybaven komakorektorem od firmy ATC Přerov a LPS P2 filtrem pro potlačení světelného znečištění ze sodíkových výbojek. Jako senzor byla využita modifikovaná zrcadlovka Canon D40 ostřená přes Bachtinovu masku. Přesné vedení dalekohledu za hvězdami a řízení expozic zajistil systém Lacerta.

Touto sestavou byly pořízeny surové snímky mlhoviny M42 s postupně narůstajícími délkami expozic. Nejkratší expozice byly 4 sekundy a tyto snímky slouží pro vykreslení nejjasnějších částí mlhoviny. Nejdelší expozice vykreslují subtilní vnější části mlhoviny. Jejich délka je prakticky omezena pouze zbytkovým jasem pozadí způsobeným světelným znečištěním. Všechny snímky, a jsou jich vždy desítky, se musí pořídit v bezztrátovém formátu RAW. Současně se ke všem snímkům musí při stejné teplotě pořídit černé snímky se stejnou expozicí (z důvodu budoucí redukce šumu a potlačení tzv. hot-pixelů) a dále několik bílých snímků (pro odstranění tzv. vinětace). Při práci je potřeba být velmi pečlivý a nekvalitní snímky ihned vyřadit. Ze špatných vstupních dat totiž nikdy nelze vytvořit dobrou výslednou fotografii.

M42_4sekundy

Snímek s expozicí 4 sekundy. Velmi dobře je zde patrná čtveřice hvězd v srdci mlhoviny, tzv. Trapez. (Pro větší zvětšení klikněte na snímek)

 

M42_30sekund

Snímek s expozicí 30 sekund. Na tomto snímku je rušivá světelná stopa (možná meteor), která však nemá vliv na budoucí zpracování. (Pro větší zvětšení klikněte na snímek)

 

M42_60sekund

Snímek s expozicí 60 sekund. Tento snímek je poškozený chybou během expozice. (Pro větší zvětšení klikněte na snímek)

 

M42_120sekund

Snímek s expozicí 120 sekund. Jedná se o horní hranici toho, co umožňuje světelné znečištění na fotografickém stanovišti. Delší expozice by již žádné další podrobnosti nepřinesly. (Pro větší zvětšení klikněte na snímek)

 

A nyní přichází druhá, neméně důležitá část tvorby astrofotografie – zpracování snímků (tzv. postprocessing). Jedná se o sloučení všech pořízených snímků do jediného výsledného obrazu. Existují rutiny, které přesně sesadí jednotlivé snímky na sebe a provedou jejich sloučení automaticky. Uživatel provede jen několik nutných kroků a výsledek je na světě a je samozřejmě mnohem lepší než kterýkoliv ze surových snímků. Příkladem může být například program Deep Sky Stacker (DSS).

M42_DSS

Výsledná fotografie M42 vytvořená automaticky pomocí programu DSS. Mlhovina se jeví hezky, nicméně v jejím středu se nachází přeexponovaná oblast. (Pro větší zvětšení klikněte na fotografii)

 

Existují však rovněž velmi propracované, ale uživatelsky mnohem náročnější programy, jako například PixInsight, které umožňují hotová kouzla. Množství parametrů lze nastavovat ručně, nicméně od uživatele to vyžaduje mnohem hlubší znalosti v oblasti zpracování obrazu. Zpracování stejných vstupních dat jako v předchozím případě se v tomto případě ujal Mgr. Petr Hrůza a výsledek stojí za to:

M42_PixInsight

Výsledná fotografie M42 vytvořená v programu PixInsight. Mlhovina je výborně prokreslená jak v okrajových oblastech, tak v centrální oblasti. Velice dobře je vidět čtveřice hvězd tvořící Trapez. (Pro větší zvětšení klikněte na fotografii)

 

Současná astrofotografie přináší ještě další možnosti. Díky využívání různých filtrů lze docílit zcela nestandardních pohledů na kosmické objekty a zviditelnit si některé detaily, které by normálně unikly naší pozornosti.

M42_H-alfa

Příklad fotografie M42 přes filtr H-alfa. Tento úzkopásmový filtr propouští pouze světlo určité vlnové délky, na které nejvíce září mezihvězdný vodík a zviditelňuje tak jednak mlhovinu samotnou a také chladné hvězdy. Fotografie byla vytvořená pomocí programu DSS. (Pro větší zvětšení klikněte na fotografii)

 

Příběh astrofotografa Martina Tylšara zatím netrvá dlouho. Je to příběh o nových přátelstvích, o vzájemné pomoci a o snaze dělat věci lépe. Na začátku, před pár lety to byl člověk, kterému se dostal do rukou dalekohled, se kterým začal vysedávat na jedné zahradě v Mostkovicích. Byl to dalekohled obyčejný, zrcadlový, nevalné kvality, ovládaný páčkami ve směru nahoru a dolů. Žádné elektronické vymoženosti, nic podobného. Ovšem první kontakt jeho oka s okulárem byl osudovým okamžikem.

Spatřil věci, které jaktěživ neviděl. Jiné světy, galaxie. Začal ho zajímat vesmír a celé léto pak strávil přikovaný u dalekohledu na zahradě.

Když potom v loňském roce navštívil výstavu astrofotografií Mgr. Karla Bůny a Martina Bůny  u nás na hvězdárně, bylo mu jasné, čím se chce v budoucnu zabývat a co dělat.

Zvedl se ze zahrady a z jeho zájmu se stala vášeň.

 
{"prihlaseny":0,"jazyk":"1","povinne":"Povinn\u00e1 polo\u017eka","neopravnen":"Nem\u00e1te opr\u00e1vn\u011bn\u00ed k proveden\u00ed po\u017eadovan\u00e9 operace. Ov\u011b\u0159te jestli je va\u0161e p\u0159ihl\u00e1\u0161en\u00ed st\u00e1le aktivn\u00ed a sv\u00e1 p\u0159\u00edstupov\u00e1 pr\u00e1va.","ok":"OK","storno":"","ano":"Ano","ne":"Ne"}
http://www.hvezdarnapv.cz/
http://www.hvezdarnapv.cz/astroart-cesta-za-klenotem-zimniho-hvezdneho-nebe
Během minut dojde k vašemu automatickému odhlášení ze systému. Potřebujete více času?
Z důvodu dlouho trvající nečinnosti jste byl automaticky odhlášen ze systému